Jak zaujmout velké korporace? Choďte na konference a nepodceňujte sociální sítě

Jak zaujmout velké korporace? Choďte na konference a nepodceňujte sociální sítě

Zaujmout a navázat spolupráci s těmi největšími hráči na trhu není v dnešní ostré konkurenci jednoduchý úkol. Partnerství s velkými korporacemi ale může malým podnikům přinést nové příležitosti a větší stabilitu podnikání. Velkým společnostem zase dává příležitost obstarat si některé služby či produkty externě a soustředit se tak na samotné jádro vlastního podnikání. Jak si ale najít cestu mezi lídry na trhu? Shrnuli jsme několik základních ověřených tipů.

Malé a velké firmy si navzájem mohou být velmi nápomocné. Problém ale často je, že vedení velkých podniků nemá čas vyhledávat a vymýšlet spolupráci s menšími firmami. Malé společnosti se zároveň často neumí ve značné konkurenci natolik prosadit, aby si otevřely dveře do kanceláří lídrů na trhu. Existuje ale několik zásad, které mohou zvýšit pravděpodobnost, že si k sobě obě strany najdou cestu a navážou úspěšnou spolupráci.

Udělejte si důkladnou přípravu

Začněte tím, že si vyhledáte a pečlivě prostudujete všechny větší podniky, se kterými by bylo možné navázat spolupráci a vzájemně si vypomoct. Zkuste se ale na své podnikání podívat očima těchto firem a najít příležitosti i tam, kde nejsou na první pohled patrné. Následně prozkoumejte možnou konkurenci, s níž se o pozornost velkých hráčů na trhu dělíte. „Velmi se vyplácí i osobní aktivita a komunikativnost. Vydejte se proto na různé oborové akce či konference, kde se můžete s lidmi z velkých společností setkat a dozvědět se víc o jejich organizaci, produktech či cílech. Nebojte se je oslovit a navázat nějaký kontakt,“ radí Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.

Být srozumitelný je základ

Ačkoliv znáte své podnikání i svůj produkt jako vlastní boty, ostatní na trhu nemusejí automaticky chápat vaši nabídku či zaměření. Ujistěte se proto, že jasně komunikujete vizi vašeho podnikání, vaši přidanou hodnotu i příležitosti, které se ostatním ve spolupráci s vaším podnikem nabízejí. Připravte si také pár klíčových bodů, ve kterých se lišíte od konkurence a díky nimž můžete být snáze zapamatovatelní. Jasné a srozumitelné by měly být jak vaše prezentace, tak webové stránky či marketingové materiály.

Využijte sociální sítě

Zkuste zapátrat ve svých sociálních sítích. Díky nim například zjistíte, zda ve firmě, která vás zajímá, někoho neznáte. Takový člověk může umět posoudit, zda je vaše nabídka pro společnost zajímavá. Nebo bude umět poradit, s kým se ve firmě spojit. „Velké firmy neustále někdo oslovuje a něco jim nabízí. Manažeři už tak mnohdy e-maily s nabídkami zcela ignorují. Pokud tedy máte někoho, kdo vás může ve velké společnosti osobně představit nebo vidí možné příležitosti pro efektivní spolupráci, získáte obrovskou výhodu oproti konkurenci,“ podotýká Jiří Jemelka.

Buďte odborníci

Dnes už nestačí dělat svou práci dobře. Je potřeba dát o tom vědět i ostatním. Sdílejte své zkušenosti, poraďte ostatním, jak svou práci dělat jinak či lépe. Na trhu začnete být vnímáni jako takzvaní opinion leadeři, kteří jsou v oboru vždy o krok dál. Díky tomu vás zájemci o spolupráci snáze najdou a ostatní s lehkým srdcem doporučí. Pamatujte ale na to, že komunikační kanály by měly odpovídat cílové skupině. Vytížený manažer nemá čas číst si dlouhé články. Raději si poslechne podcast nebo se podívá na krátké video. Zkuste se proto i v komunikaci lišit od konkurence. I ve velkých korporacích totiž nakonec sedí jen lidé, kteří hledají nejlepší řešení pro své problémy.

Uchovávání masa se za posledních 4 000 let nezměnilo. V budoucnosti je však čekají velké změny

Uchovávání masa se za posledních 4 000 let nezměnilo. V budoucnosti je však čekají velké změny

První velká evoluční změna lidstva nastala před 2,6 miliony let, když člověk zařadil na svůj jídelníček maso. Ruku v ruce s vývojem organizované společnosti však přicházela potřeba ulovené maso skladovat a uchovávat pro pozdější spotřebu či obchod. Konzervace masa se v průběhu času měnila a zdokonalovala. Od sušení na slunci jsme se dostali k upravování masa radioaktivním zářením.

Sůl jako základ skladování

Počátky uchovávání masa jsou spojeny s ukládáním na bezpečná místa před zloději. Již z doby lidských kmenů jsou zaznamenány primitivní pokusy o uzení, ale nejčastěji se způsoby skladování přizpůsobovaly klimatu. V chladných oblastech se maso zamrazovalo, v těch teplých naopak vysušovalo na slunci.

„Pokročilejší“ techniky se začaly využívat okolo 15. století před naším letopočtem v oblastech dalekého východu. V Evropě jsou zaznamenány první zmínky o nasolování masa z dob starověkého Říma z 3. století před naším letopočtem, kdy Cato ve svém receptu popsal způsob ukládání vepřových kýt vysušením solí a následným vyuzením. Maso se v té době buďto solilo, anebo nakládalo do solného láku, tedy peklovalo. „Bez řádné chladicí techniky však takto upravené maso nemělo životnost jako dnes. Teprve při skladování v teplotním rozmezí 0 až 1 °C dochází k redukci činnosti mikroorganismů, které zapříčiňují zkažení masa, čehož v teplých oblastech nebylo možné dosáhnout,“ vysvětluje Petr Píša, obchodně technický konzultant společnosti Frigomont, která se zaměřuje na chladicí technologie.

Díky válce můžeme maso uchovávat déle

Když Napoleon na začátku 19. století vyhlásil válku, uvědomil si, že jedno z největších omezení armády je nízká životnost potravin. Proto francouzská vláda vypsala odměnu 12 000 franků tomu, kdo přijde s řešením. V roce 1809 kuchař Nicholas Appert zjistil, že se uvařené jídlo uložené ve skleněné konzervě nezkazí. O rok později přišel anglický obchodník Peter Durand s plechovkou, čímž završil revoluci ve skladování potravin včetně masa.

I tato metoda skladování se však samozřejmě v průběhu let zdokonalovala a měnila. Až po padesáti letech přišel Louis Pasteur na roli mikrobů v procesu znehodnocování potravin. Před zakonzervováním tedy musí být maso sterilizováno zvýšením teploty. Některé bakterie jsou však chráněny kyselinou, a tak je potřeba teplota vyšší než u vařící vody. Proto musí být maso zahřáté na teplotu 115 °C tlakovou konzervací, přičemž je nutno se ujistit, že plechovka je dokonale vzduchotěsná. Konzervované maso má většinou životnost mezi 1 až 5 roky.

Bez chlazení si dnes nedokážeme život představit

Maso se samozřejmě skladovalo v chladu a mrazu odnepaměti. Prvními, kdo využili chladicí místnost pro úschovu zásob jídla, byli Peršané, ale v teplých oblastech to rozhodně nebyla rozšířená metoda skladování potravin. Až do 19. století nebylo jiné možnosti ukládání masa do chladu jinak než pomocí samotného ledu. Důležitým okamžikem pro skladování potravin se stal rok 1805, kdy byla navržena první lednice.

Komerční využití lednic je však záležitostí až 20. století. Nyní je to nejobvyklejší způsob uchovávání masa. „Nízká teplota snižuje reprodukci bakterií, čímž dochází k prodlužování životnosti potravin. Optimální teplota v lednici se pohybuje v rozmezí 3 až 5 °C. Syrové maso vydrží při takové teplotě 1 až 2 dny, tepelně opracované pak až 7 dní,“ sdělil Píša.

Mražení je tím nejideálnějším způsobem uchovávání masa

Pro dlouhodobější skladování masa se využívala mraznička, jejíž kořeny sahají až do roku 1885, kdy byly převáženy kousky kuřete z Velké Británie do Ruska. Komerčně se začala využívat ve 30. letech 20. století. Jde v zásadě o nejvhodnější způsob uchovávání masa, jelikož není potřeba přidávat žádné přísady, protože mikroorganismy se nemnoží, pokud je teplota jídla nižší než −9 °C. „Čím rychleji dojde ke zmražení masa, tím více se zachová jeho struktura. Během procesu mražení se totiž v mase tvoří ledové krystalky, které narušují jeho buněčnou strukturu, což má za následek snižování jeho kvality,“ přibližuje Petr Píša ze společnosti Frigomont. Nejrychlejším způsobem je kryogenické zmražení díky ultra nízké teplotě kapalného dusíku −196 °C.

Zamrazování i chlazení masa má však svá pravidla. Maso z čerstvě poraženého zvířete se musí nejdříve vychladit na teplotu okolo 10 °C a poté počkat, dokud jeho pH neklesne na 6. Poté jej lze zamrazit. V opačném případě bude maso po rozmražení příliš tuhé. Komerčně se maso mrazí při teplotě −29 °C, v domácnostech pak standardně při −18 °C. Takto zmražený kus masa vydrží 1 až 2 roky.

Budoucnost leží ve vysokém tlaku a radioaktivním záření

Budoucnost uchovávání masa nyní leží především ve vývoji dvou různých oblastí. První je vysokotlakové zpracovávání masa, během kterého se na potraviny zabalené v plastovém sáčku vyvíjí tlak o velikosti 45 000 kg na 0,0006 m2. Bakterie v mase jsou při takovém tlaku zničeny rozpadem jejich DNA. Nevýhodou je, že stroj na úpravu masa tímto způsobem stojí v přepočtu 60 milionů korun.

Druhou metodou je iradiace. Tento proces v zásadě promění DNA bakterií a mikroorganismů, aniž by jakýmkoliv způsobem kazil jídlo. Vzhledem k technologickým i finančním nárokům obou metod jsou však tradiční metody uchovávání masa stále užívány nejčastěji. V budoucnosti nás jistě čekají velké změny, v nejbližší době se však trend pravděpodobně příliš měnit nebude.

Cash-flow jako krevní oběh podniku. Čím můžete pomoci toku peněz ve firmě

Cash-flow jako krevní oběh podniku. Čím můžete pomoci toku peněz ve firmě

Cash-flow neboli tok peněz ve firmě lze s lehkou nadsázkou přirovnat ke krevnímu oběhu lidského těla. Mít přehled, a hlavně pod kontrolou to, jak peníze ve firmě kolují, je pro život společnosti stěžejní. V opačném případě se může snadno stát, že účetnictví sice bude vykazovat dobré výsledky, podniku ale přitom dojdou peníze.01

Mnoho majitelů firem neví, jaký cash-flow bude mít jejich podnik v dalším měsíci. „Často se spoléhají výhradně na účetnictví, které jim ale o skutečném stavu firmy příliš neřekne. Nemají tak tušení, jaký vliv na hospodaření podniku budou mít zpožděné platby, investice a další výdaje,“ popisuje Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.

Udržet tok firemních financí pod kontrolou je pro firmu stěžejní. Pomoci v tom podle Jemelky má zejména důkladná finanční analýza napříč ekonomikou podniku, která dá jeho vedení nástroje na řízení pohledávek a závazků, pomůže mu lépe pracovat s dlužníky i plánovat budoucí investice. Udržet výdaje a příjmy v rovnováze může pomoci i dodržování několika jednoduchých pravidel.

Nepleťte si zisk a skutečné peníze

Že je rozdíl mezi velkými „papírovými“ zisky a naditým bankovním kontem, je patrné na první pohled. Jak ale Jiří Jemelka potvrzuje, ne každý podnikatel se záměně těchto pojmů vyhne. „Je nutné tyto dvě věci rozlišovat. Firma sice může získat velkou zakázku, ale při její realizaci se vydá z rezerv. A když pak odběratel zaplatí až za dva, tři měsíce, finanční problémy jsou na světě. Na papíře přitom vše vypadá skvěle,“ říká Jemelka s tím, že mnoho zejména menších podniků nezajde na tom, že by jejich obchodní záměr neměl úspěch, ale právě na nedostatku financí, jež je důsledkem špatného nebo vůbec žádného sledování a řízení jejich toku.

Nastavte si jasné platební podmínky

Právě zpožděné platby od odběratelů jsou jedním z faktorů, které mají na finanční kondici podniku velký vliv. Problémem mnoha menších firem jsou příliš mírné platební podmínky zejména vůči větším klientům – standardem jsou 60 i 90denní (a dokonce i delší) lhůty splatnosti. „Lhůty splatnosti znamenají, že klientovi zdarma poskytujete svoje peníze. Pro srovnání, žádná banka vám na dva až tři měsíce bez dalších poplatků peníze jen tak nedá. Pokud je pro to prostor, nastavte si lhůty splatnosti nižší. Umožní-li to konkurence, klidně volte 15denní lhůtu,“ radí Jiří Jemelka. Samotná lhůta splatnosti nemusí vždy stačit, na místě je proto podle Jemelky vhodné uvažovat i o smluvních pokutách za pozdní platbu.

Platby od odběratelů jsou ale pouze jednou stranou mince. Tou druhou jsou samozřejmě vlastní platby dodavatelům. „Na rozdíl od příchozích plateb v tomto případě bez váhání sáhněte po co nejdelších lhůtách splatnosti, což vám umožní lépe si firemní výdaje za dodávky služeb i materiálu rozvrhnout,“ uvádí podnikatel, který se rovněž specializuje na strategické řízení firem a interim management.

Předvídejte budoucí výdaje, peníze shánějte s předstihem

Sledovat pečlivě výdaje a příjmy firmy se nevyplatí jen kvůli pokrytí pravidelných závazků, ale rovněž kvůli neočekávaným výdajům, s nimiž se čas od času potká každá firma. Nemáte-li na firemním účtu dostatek financí k pokrytí blížícího se výdaje – ať už plánovaného, nebo toho nečekaného – nečekejte, ale shánějte peníze s předstihem. „To platí jak o bankovních úvěrech, tak o shánění investorů. Obojí je mnohdy běh na opravdu dlouhou trať. Se sháněním financí, víte-li, že je budete potřebovat, neváhejte začít klidně rok, rok a půl před zamýšlenou investicí,“ doplnil Jiří Jemelka.

Pro rekvalifikační kurz se nejčastěji rozhodují lidé okolo 40 let. Firmy však často upřednostňují praxi před vzděláním

Pro rekvalifikační kurz se nejčastěji rozhodují lidé okolo 40 let. Firmy však často upřednostňují praxi před vzděláním

Muži ve středním věku či maminky po mateřské dovolené. To jsou jedny z nejčastějších skupin, které se rozhodnou absolvovat rekvalifikační kurzy. Jen v loňském roce jich ovšem díky nízké nezaměstnanosti meziročně o 15 tisíc ubylo. Zaměstnavatelé i personalisté přitom uvádějí, že u přijímacího řízení často rozhoduje spíše dosavadní praxe než rekvalifikační kurz nebo jiná forma vzdělání.

Mezi absolventy rekvalifikačních kurzů nejčastěji patří dlouhodobě nezaměstnaní nebo lidé, kteří vystudovali obor, jemuž se už nadále nechtějí věnovat. Tato změna může nastat prakticky kdykoliv, podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí se však pro rekvalifikaci nejčastěji rozhodují lidé okolo 40 let. V loňském roce byla z hlediska počtu osob, které Úřad práce zařadil do rekvalifikace, nejvíce zastoupena věková kategorie 35–39 let, na druhém místě následovali lidé ve věku 40–44 let. Třetí pak byly srovnatelné kategorie osob ve věku 50–54 let a 25–29 let.

„Loni byly nejčastěji realizovány rekvalifikační kurzy pro získání řidičských oprávnění včetně průkazů profesní způsobilosti řidiče, kurzy vedoucí k získání svářečských, strojnických a jiných odborných průkazů, kurzy ke zvýšení počítačové gramotnosti, účetnictví a pro pracovníky v sociálních službách,“ uvedl náměstek pro řízení sekce zaměstnanosti a nepojistných sociálních dávek ministerstva práce a sociálních věcí, Jiří Vaňásek.

Ačkoliv se v loňském roce rekvalifikovalo o více než 15 tisíc lidí méně než v roce 2015, podle Vaňáska je zájem ze strany uchazečů o zaměstnání dlouhodobě srovnatelný. „Loňský meziroční pokles nelze přičíst menšímu zájmu o rekvalifikaci. Souvisí totiž se snižováním počtu uchazečů o zaměstnání vedených v evidenci úřadu práce,“ doplnil náměstek. Klesající tendenci potvrdila i manažerka personální agentury Advantage Consulting, Martina Látalová. „S absolventy rekvalifikačních kurzů se setkáváme stále méně. Souvisí to s velkým nedostatkem lidí na českém trhu práce.“

Pokud už uchazeč, který prošel rekvalifikačním kurzem, uspěje v přijímacím řízení, musí často počítat s počátkem nové kariéry na juniorní pozici. „Praxe se bohužel v některých oborech nedá nahradit pouhou rekvalifikací,“ doplnila Látalová. Právě na předchozí zkušenosti se zaměřuje i koncern ZKL, který je největším výrobcem speciálních a technologických ložisek ve střední Evropě. „Často je u nás klíčová dosavadní praxe, především pak u seniorních pozic. Nevyhodnocujeme, zda uchazeč prošel rekvalifikací, či nikoliv, daleko více nás dokáže oslovit snaživost či jeho zápal pro věc,“ řekla personální ředitelka koncernu, Lada Serreli. Touha zaměstnanců pracovat na sobě oslovuje i firmy v jiných odvětvích. „Jsme otevřeni všem snaživým uchazečům s chutí učit se. V takových případech hledíme na vzdělání, odbornost je až na druhém místě. Díky této dnes již osvědčené strategii jsme si vychovali řadu současných odborníků,“ uvedl generální ředitel společnosti CARent, Lubomír Hartman.

Nejpočetněji jsou mezi účastníky kurzů zastoupeni uchazeči s výučním listem, maturitou a základním vzděláním. V posledních letech se také rekvalifikuje více žen než mužů. „Například v loňském roce to bylo konkrétně 60 % žen z celkového počtu lidí, kteří absolvovali rekvalifikační kurzy. Podíl na tom má jistě i skutečnost, že se o rekvalifikaci velmi často zajímají maminky po mateřské dovolené, které se opět vracejí do zaměstnání,“ uzavřela Látalová.

V Česku přibývá v průměru 20 franšíz ročně. V porovnání s nezávislým podnikáním jsou až šestkrát úspěšnější

V Česku přibývá v průměru 20 franšíz ročně. V porovnání s nezávislým podnikáním jsou až šestkrát úspěšnější

Obliba franšízových sítí rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2011 jich na českém trhu působilo 168, o čtyři roky později jejich počet překročil 250. Začínající franšízanty na provozu pobočky již stabilní značky láká především podpora silného partnera v čele s předáním know-how, nevýhodou naopak může být neexistence absolutní volnosti v podnikání.

Počet franšízových konceptů v České republice postupně stoupá, podle posledních statistik jich na našem území přibývá okolo 20 ročně. Za rostoucí oblibou tohoto druhu podnikání může být i jeho dlouhá životnost. Podle časopisu Franchise World Magazine totiž první dva roky svého fungování přežije 95 % franšízových poboček. Naproti tomu u samostatných firem se dá hovořit pouze o 60 %. Ještě markantnější rozdíl pak lze sledovat v dlouhodobějším hledisku. Zatímco po pěti letech funguje podle magazínu 92 % franšízových podniků, u samostatných firem je to pouhých 23 %. V horizontu deseti let je pak rozdíl ještě větší, což potvrzují i data České asociace franchisingu, podle kterých je franšízové podnikání z dlouhodobého hlediska až 6x úspěšnější než samostatný byznys. Příčiny těchto výsledků lze hledat především v existenci silného partnera, který při nastartování franšízové pobočky jejímu provozovateli – tzv. franšízantovi – pomáhá, když mu předá své kompletní know-how.

Hlavním pilířem této spolupráce je smlouva doplněná o podrobný manuál. Ten obsahuje veškeré instrukce pro vzhled pobočky, výběr a chování zaměstnanců či doporučení z hlediska obchodní politiky. „Franšízant díky tomu přesně ví, jaké má činit kroky, aby jeho podnikání fungovalo hned od začátku. Problémy spojené s postupným objevováním nepříjemných zákrut nově spuštěného byznysu, ať už z hlediska legislativy, prezentace značky či konkurence, tímto odpadají,“ uvedl projektový manažer České asociace franchisingu Jiří Krajča. Podnikatel tak má v tomto případě jasně vytyčenou cestu, kam pobočku směřovat. Na rozdíl od samostatného podnikání ovšem nemůže oplývat tak velkým množstvím volnosti, neboť je ve spoustě aspektů vázán na svého partnera. Tento závazek je však vykoupen mnohem jistější návratností vložených finančních prostředků. Studie, kterou Česká asociace franchisingu provedla na tuzemském trhu, uvádí, že vstupní investice se u franšízových poboček vrátí do čtyř let ve více než 80 % případů. Důkazem fungujícího franšízového systému je také největší specializovaný hypoteční makléř na českém trhu, společnost Gepard Finance. V současnosti pod ní existuje 100 obchodních míst. „Naši franšízanti mají výraznou podporu silného hráče na trhu, vystupují však jako samostatné subjekty. Ve výsledku se tak nemusí o zaslouženou odměnu z produkce s nikým dělit, jako je tomu v mnoha poradenských službách,“ řekl místopředseda představenstva společnosti Gepard Finance Jiří Pathy.

Na českém franšízovém trhu podle posledních dat působí z 65 % české značky. Jednou z nich je i sdružení velkoobchodů a maloobchodních jednotek CBA CZ, které svoji franšízu začalo aktivně provozovat v polovině loňského roku. „Základním pilířem našeho konceptu je jednotný pokladní systém s centrálním číselníkem zboží. Neméně důležité pak jsou informace týkající se oboru podnikání, například jak vést skladové hospodářství, co všechno zařídit u vlastních zaměstnanců nebo bohatý merchandising. Poslední důležitou částí je kompletní marketing – letáky do schránek, věrnostní program pro zákazníky, reklama nebo IT služby,“ uvedl Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ, které je jedinou franchisovou širokosortimentní maloobchodní potravinovou sítí zapsanou u České asociace franchisingu.  

Je to přitom právě zmíněný marketing, který hraje v prvních letech podnikání důležitou roli. Jak ukazuje studie německé společnosti F&C, franšízové pobočky díky existenci již zavedené značky utržily více než dvaapůlkrát více než klasické nezávislé podniky, neboť na rozdíl od nich nemusely příliš investovat do marketingu. I přes tuto skutečnost a získání veškerého know-how však franšízant ještě nemá vydlážděnou cestu k úspěchu. „Velmi závisí na osobě podnikatele, který se k franšízovému systému připojí. Zejména pak na jeho podnikatelských schopnostech, finanční síle a vlastní motivaci. Určitou hrozbu také může představovat nedodržení standardů franšízové sítě, které může negativně ovlivnit nejen pobočku, které se týká, ale celý franšízový koncept,“ doplnil rizika Krajča. Vzhledem k postupnému zvyšování počtu franšíz na českém trhu lze však usuzovat, že jsou takováto pochybení spíše raritou. Pokud si totiž současný růst udrží své tempo i v nejbližší budoucnosti, přesáhne počet franšízových konceptů v tuzemsku koncem příštího hranici tří set.

Tradiční český obchod oslabuje, v budoucnu však díky vysoké kvalitě potravin může posílit

Tradiční český obchod oslabuje, v budoucnu však díky vysoké kvalitě potravin může posílit

Počet malých či středních prodejen potravin, které jsou součástí nezávislého či tradičního trhu, klesl od roku 2000 téměř o třetinu. Tyto obchody přitom i přes ztrátový provoz zajišťují obchodní obslužnost v nejmenších obcích a zároveň podporují regionální výrobce a distributory. Právě díky jejich nezastupitelné společenské úloze a vysoké kvalitě potravin však podle zástupců maloobchodu tento trh nezanikne. Naopak by mohl i posílit.

Český trh s potravinami se dělí na tradiční a moderní. Zatímco součástí prvního jsou nezávislé prodejny spadající nejčastěji pod české vlastníky, druhý tvoří zahraniční řetězce. Je to přitom právě tradiční obchod, jehož pozice na tuzemském trhu oslabuje. Zatímco hypermarketů a supermarketů přibývá, nezávislé prodejny z mapy pomalu mizí. Jak ukazují data společnosti Nielsen, jen od roku 2000 se jejich počet snížil o téměř třetinu na zhruba třináct tisíc. „Pokud se něco nezmění a odpovědní lidé neučiní kroky k podpoře domácího obchodu, nebude budoucnost zrovna růžová. Ročně končí několik stovek malých prodejen a trend bude zřejmě pokračovat. Přesto má nezávislý trh šanci přežít, neboť má svou nezastupitelnou společenskou úlohu,“ řekl Jan Hrdina z Asociace českého tradičního obchodu.

Zmíněnou hlavní úlohou je zajištění obchodní obslužnosti na venkově a v nejmenších obcích. „Jedná se o největší výhodu nezávislého trhu. Kvůli nákupu není potřeba nasedat do auta a jezdit někam na okraj města, tradiční prodejny jsou většinou situovány v okolí bydliště zákazníka,“ řekl předseda Družstva CBA CZ Roman Mazák. Provoz nezávislých prodejen však často bývá ztrátový, podle zástupců maloobchodu by měl proto stát nezávislý trh podporovat, jako se tomu děje například v sousedním Polsku. „Situace, jíž musí čelit tradiční obchod v Česku, je způsobená především naprosto neřízenou masovou expanzí zahraničních řetězců, která ve zbytku Evropy nemá obdoby,“ uvedl Hrdina. V tomto s ním naprosto souhlasí i předseda Družstva CBA CZ. „Stát by měl poskytnout podporu už jen proto, že na jeho území zůstávají peníze v podobě odvedených daní z tradičního trhu. U velkých řetězců naopak často míří do zahraničí. Nákupem v nezávislé prodejně zákazník nepřímo podporuje sám sebe. Podporuje českého podnikatele, českého distributora, českého výrobce,“ doplnil Mazák.

Z celkového množství potravin je tak v současnosti na tradičním trhu zakoupena pouze čtvrtina. Jednou z příčin je podle Hrdiny i cenová politika velkých řetězců. „Často praktikují používání takzvaných podnákupních cen, čímž zákazníka přitáhnou. Ten pak má v důsledku značně pokřivenou představu o skutečné hodnotě potravin a poctivého obchodníka považuje za drahého, což negativně ovlivňuje nejen jej, ale také české výrobce.“ Právě na jejich produkty se snaží klást ve své nabídce důraz tradiční trh. Zároveň tak tvoří regionální alternativu k převážně zahraničním produktům ve velkých řetězcích, což se často odráží i na kvalitě potravin. Podle Mazáka je to dobře vidět například na uzeninách, které mají na veškerých zakoupených potravinách zhruba dvacetiprocentní podíl. „Na tradičním trhu najde spotřebitel širokou nabídku kvalitní uzeniny od českých uzenářů, často i z blízkého okolí. Takové možnosti v řetězcích nemají, vzhledem k tomu, že objednávky do jednotlivých poboček jsou řízeny centrálně a prioritou je nízká cena. Na jejich pultech se tak objevují produkty velkých výrobců, často ze zahraničí a nevalné kvality,“ řekl Mazák.

Nelze však říci, že by nakupující v tradičních obchodech našli úplně odlišné výrobky. Zatímco v některých případech se může s velkými řetězci shodovat jen nepatrný zlomek nabízeného sortimentu, v jiných prodejnách to může být i více než polovina. Vždy proto záleží, zda se obchod orientuje spíše na privátní výrobky, nebo preferuje značkové zboží.

I přes očekávaný trend pokračujícího poklesu tradičních obchodů nezávislý trh podle Hrdiny nezanikne. Naopak, on sám nevyloučil do budoucna ani možný malý vzestup díky většímu důrazu spotřebitelů na kvalitu výrobků a rostoucí oblibě menších obchodních formátů. „Rozhodně je ale pozdě na to, abychom zvrátili současný stav, kdy zahraniční řetězce ovládají převážnou část českého trhu s potravinami,“ uzavřel.

 

5 tipů, jak na efektivní networking – ať už hledáte obchodní partnery, či přátele

5 tipů, jak na efektivní networking – ať už hledáte obchodní partnery, či přátele

Ačkoliv se lidé scházejí a seznamují odnepaměti, v posledních letech se stal z takzvaného networkingu velmi populární způsob, jak najít nové zaměstnance či zákazníky. Jak se ale seznamovat efektivně, aby si příště vzpomněli lidé se zakázkou nebo nabídkou právě na vás? Přečtěte si našich pět osvědčených tipů a rad.

Tip č. 1 – Nejde jen o byznys

Podle nedávného průzkumu sítě LinkedIN je networking stále nejefektivnější nástroj pro obsazování volných pozic. Díky nejrůznějším akcím a sítím známých si údajně našlo stávající pozici až 85 procent respondentů. Zároveň by ale nebylo dobré brát networking za každou cenu pouze jako nástroj, jak nabídnout své dovednosti či produkty co nejvíce lidem. Proto je dobré chodit na networkingové akce bez očekávání a být otevření novým věcem. Možná sice nepotkáte nikoho, kdo by zrovna poptával vaši specializaci, na druhou stranu ale můžete najít nového parťáka na tenis nebo vášnivého včelaře, který vás bude zásobovat kvalitním domácím medem. Když navíc přestanete myslet jen na obchod, pravděpodobně objevíte ono skryté kouzlo networkingu a užijete si zajímavé konverzace na mnohdy zcela nová témata.

Tip č. 2 – Hledejte společné poslání či hodnoty

Networkingových akcí a klubů je dnes nepřeberné množství a je tak často těžké se zorientovat v tom, který může mít přínos právě pro nás. Nejlepší je proto vybírat setkání lidí, kteří mají společné poslání, hodnoty či pohled na svět. „V takových případech jsou účastníci naladění na stejnou vlnu a od počátku mají řadu společných témat,“ potvrzuje Jiří Jemelka, spoluzakladatel neformálního sdružení křesťanských podnikatelů KOMPAS, které každého čtvrt roku pořádá setkání pro obchodníky, manažery a živnostníky, jež spojuje křesťanská víra. Účastníci zde tudíž snadno navážou a upevní dosavadní pracovní vztahy, navíc s kolegy, kteří zastávají podobný světonázor.

Tip č. 3 – Propojujte ostatní

Osvědčená rada zkušených networkerů zní: „Přemýšlejte, co můžete udělat pro druhé.“ Většina těch, kteří se jdou seznamovat jen s myšlenkami na vlastní prospěch, proto příliš úspěšná není. Daleko lepší dojem udělají ti, kteří naslouchají, umí poradit nebo vás případně propojit s člověkem, jenž umí nebo zná něco, co se vám momentálně hodí. A až přijde na věc, nebudete mít problém takového člověka na oplátku doporučit. Pokud ale někdo vpadne do konverzace, rozdává vizitky na všechny strany a mluví jen o sobě, málokdy odchází ze setkání s vytouženým výsledkem. Propojujte proto ostatní a oni začnou propojovat vás.

Tip č. 4 – Připravte se předem

Ačkoliv byste měli chodit na akce s otevřenou myslí a nekalkulovat dopředu, vyplatí se připravit. Takzvaný elevator pitch, tedy výstižné shrnutí toho, kdo jste a co děláte, se vám bude hodit vždycky. „Na první dojem má člověk jen několik vteřin. Když je promarní zdlouhavým popisem, většinu posluchačů ztratí. Rozhodně tedy není na škodu se dopředu zamyslet nad tím, jak se dá zajímavě, a především krátce charakterizovat vlastní podnikání,“ doplňuje Jiří Jemelka. Pokud navíc dokážete přidat i nějaký vtip či donutíte lidi k zamyšlení, otázky na to, co děláte, se už nebudete muset bát.

Tip č. 5 – Budujte kvalitní vztahy

Síla networkingu spočívá v autentičnosti. Lidé začínají být unaveni neadresnými e-mailovými nabídkami nebo žádostmi o propojení od lidí, které nikdy ani neviděli. Dejte si proto pozor, abyste návyky ze sociálních sítí nepřenášeli do prostředí osobních setkání. Nejde o to poznat všechny a přidat si je druhý den do přátel. Mnohem efektivnější je navázat během akce hlubší konverzaci s jedním či dvěma lidmi, s nimiž zůstanete opravdu v kontaktu a jednou za čas se potkáte například na kávě.

Touch Surface promění stůl, stěnu či skříň na inteligentní tlačítko

Touch Surface promění stůl, stěnu či skříň na
inteligentní tlačítko

Loxone uvádí neviditelný ovládací prvek pro chytré domy Touch Surface. Zajistí dotykové ovládání například na kuchyňské desce, konferenčním stolku či na dlažbě u bazénu. Rovná plocha se snadno promění na inteligentní dotykové tlačítko.

 

 

 

 

 

Jsme přesvědčeni, že tlačítko hraje nezastupitelnou roli v chytré domácnosti. Díky našemu promyšlenému konceptu (Loxone Tlačítkový standard) lze snadno a rychle ovládat osvětlení, stínění, hudbu i další funkce jediným prvkem, který nahradí zástupy vypínačů. Zvládne to každý včetně návštěvy a malých dětí.

S novým produktem můžete toto ovládání využít na celé řadě povrchů. Touch Surface není téměř vidět, takže nepřekáží. Je aktivní pouze tehdy, když je potřeba. Hodí se na místa, kde byste chtěli tlačítko mít, ale nelze ho tam umístit. Například do sprchového koutu, na kuchyňskou linku či pracovní stůl.

Sen každého designéra se stal realitou

Touch Surface je použitelný s materiály jako kámen, dřevo, sklo nebo keramika. Můžete s ním snadno ovládat osvětlení, hudbu nebo stínění, i když máte ruce mokré nebo špinavé od těsta. Touch Surface lze také snadno ukrýt v nábytku, například v obýváku pod deskou stolu nebo v ložnici ve skříni. Sen každého designéra se konečně uskutečnil: tlačítko bez tlačítka.

Snadná a rychlá instalace

Loxone Touch Surface podporuje technologie Loxone Tree (sběrnice) i Loxone Air (bezdrátová). Díky tomu kvalifikovaný partner provede montáž během několika sekund. Touch Surface umístí pod desku s tloušťkou materiálu do 30 mm. Na materiál se pouze nalepí obrysová fólie pro snazší orientaci v ovládání. Podle šablony lze vyvrtat otvory pro stavové LED diody. Tyto otvory nejsou důležité pro funkci, ale zvyšují přehlednost.

„Osvědčený Loxone Tlačítkový standard byl jedním ze základních pilířů našeho systému, který lidem ročně šetří 50 000 rozhodnutí a zásahů do ovládání, a tak poskytuje více času pro život. Touch Surface k tomu přidává více svobody a stylu,“ vysvětluje Martin Öller, CEO a spoluzakladatel Loxone.

Základní informace o Touch Surface
● Praktické a téměř neviditelné tlačítko
● 5+1 dotykových bodů (aktivace gestem na stanovenou dobu)
● Zobrazení stavu pomocí LED diod
● Funkční skrze kámen, dřevo, keramiku či sklo do 30 mm tloušťky
● Volitelná zvuková odezva
● Drátová (sběrnice Tree) či bezdrátová (Loxone Air) instalace
● V ceně od 4 838,79 Kč / 186 € (včetně DPH)

O chiptuning mají nejčastěji zájem majitelé aut z koncernu Volkswagen, zvýšení výkonu ale láká i u Dacií

O chiptuning mají nejčastěji zájem majitelé aut z koncernu Volkswagen, zvýšení výkonu ale láká i u Dacií

Škoda Octavia, VW Passat a Golf nebo Audi A4 a A6. To jsou automobily, u kterých jejich majitelé nejčastěji nechávají provádět chiptuning, neboli zvyšování výkonu a točivého momentu auta. Zájem o tuto softwarovou úpravu je ale rovněž třeba u Dacie Logan či Duster. Vyplývá to ze statistik společnosti Profichip, která se na chiptuning specializuje.

Optimalizací programu v řídicí jednotce automobilu lze docílit navýšení výkonu až o třicet procent bez negativních dopadů na samotný motor a až patnáctiprocentní úspory na pohonných hmotách. Chiptuning je dnes proto vyhledávanou službou napříč všemi kategoriemi vozů od provedení se slabší až po tu nejsilnější motorizaci.

„Největší zájem je podle našich statistik dlouhodobě o úpravu vozů z koncernu Volkswagen. Stabilně se jedná o vozy Škoda Octavia, Fabia a Yeti. Na špici jsou pak také vozy Volkswagen Passat a Golf a Audi A4 a A6. Co se motorizace týče, jedná se o motory 3.0 TDi 150 a 176 kW, 2.0 TDi 103, 110 a 125 kW a 1.6 TDi 77 a 81 kW,“ uvedl David Šimčík ze společnosti Profichip, která se na tento druh úprav specializuje již 14 let a ročně jich provede v průměru více než pět tisíc.

Druhá příčka oblíbenosti chiptuningu pak podle Davida Šimčíka patří majitelům vozů značky Ford. Konkrétně jde o modely Ford Mondeo, S-MAX a Kuga s motory 2.0 TDci 103 a 120 kW a Focus 1.6 TDci 80 a 85 kW. Třetí místo žebříčku pak obsadily vozy BMQ řady 1, 3, 5 a X5 s motory 2.0 D 110, 120 a 150 kW a 3.0 D 160 a 180 kW.

Chiptuning je oblíbený rovněž u majitelů aut dalších značek. Softwarovou úpravou programu v řídicí jednotce tak procházejí i vozy Hyundai (i30, ix35), Kia (Sportage), Opel (Astra, Insignia, Zafira), Mercedes Benz (A, C, E) či Mazda (3, 5, 6). „Mezi častými zákazníky jsou například i majitelé vozů Dacia, konkrétně modelů Logan a SUV Duster,“ doplnil David Šimčík s tím, že chiptuning se ročně provádí u stovek různých motorizací napříč všemi značkami a modely aut.

TOP 10 nejčastějších zákazníků dle společnosti Profichip:

  1. Koncern Volkswagen
    Škoda Octavia, Superb, Fabia, Yeti, Volkswagen Passat, Golf, Audi A4, A6 s motory 3.0 TDi 150, 176 kW, 2.0 TDi 103, 110 a 125 kW, 1.6 TDi 77 a 81 kW
  2. Ford
    Ford Mondeo, S-MAX, Kuga s motorem 2.0 TDci 103 a 120 kW, Ford Focus s motorem 1.6 TDci 80 a 85 kW
  3. BMW
    BMW řady 1, 3 a 5, X5 s motory 2.0 D 110, 120 a 150 kW, 3.0 D 160 a 180 kW
  4. Hyundai a Kia
    Hyundai i30, ix35, Kia Sportage s motory 1.6 CRDi 66, 81, 85 kW, 1.7 CRDi 85 kW, 2.0 CRDi 100 a 135 kW
  5. Renault a Dacia
    Renault Clio, Mégane, Laguna, Koleos, Dacia Logan, Duster s motory 1.5 DCi 55, 77 a 81 kW, 2.0 DCi 110 a 127 kW
  6. Opel
    Opel Astra, Insignia, Zafira s motory 1.7 CDTi 81 kW, 2.0 CDTi 118 a 121 kW
  7. Peugeot a Citroen
    Peugeot 3008, 5008, Citroen C4, C5 s motory 1.6 Hdi 80 a 88 kW, 2.0 HDi 110 a 120 kW
  8. Mazda
    Mazda 3, 5, 6 s motory 2.0 MZR-CD 81, 110 a 129 kW
  9. Toyota
    Toyota Avensis, RAV4, Hilux s motory 2.2 D-4D 110 a 130 kW, 3.0 D-4D 127 kW
  10. Mercedes Benz
    Mercedes Benz A, C, E s motory 2.2 CDi 100, 125 a 150 kW, 3.0 CDi 165 a 195 kW

Česko do Ameriky vyváží méně zboží než před pěti lety. Konstantnímu růstu tržeb navzdory

Česko do Ameriky vyváží méně zboží než před pěti lety. Konstantnímu růstu tržeb navzdory

Český export za posledních pět let konstantně roste. Ve srovnání s údaji za rok 2012 se to na celkových tržbách projevilo téměř třetinovým nárůstem, konkrétně na rekordních 3,97 bilionu korun. Z hlediska kontinentů stále jasně dominuje Evropa, největší procentuální nárůst však za posledních pět let zaregistrovaly Austrálie a Afrika. Naopak mírný pokles zaznamenaly zámořské státy.

Tržby z českého exportu vyrostly za posledních pět let o necelý bilion korun, procentuálně se tak jedná o téměř třetinový nárůst. Za sledované období se zvýšilo i množství vyváženého zboží. Zatímco v roce 2012 se do světa vyvezlo přes 66 milionů tun zboží, o pět let později to bylo už o téměř deset procent více, a to 72 a půl milionu tun.

Právě u množství vyváženého zboží lze největší procentuální nárůst spatřit v případě australského kontinentu a přilehlých ostrovů a souostroví. Do této oblasti totiž loni zamířilo o více než 40 % více zboží než v roce 2012. Z hlediska tržeb lze procentuálně zaznamenat největší nárůst u afrických zemí, které za české výrobky zaplatily o 43 % více než v roce 2012. Naopak z hlediska absolutních čísel stále jasně dominuje Evropa, vyvezeného zboží bylo v roce 2016 o téměř 6 milionů tun více než před pěti lety. Projevilo se to i na celkových tržbách, které za sledované období vzrostly o více než 800 miliard korun. Potvrzuje to koncern ZKL, který se zabývá výrobou ložisek a jehož export reprezentuje více než 80 % celkových tržeb. „Absolutně nejvyšší nárůst tržeb jsme v poslední době zaznamenali ve Španělsku a Rusku. Tradičně velmi silné je také Německo,“ uvedl výkonný ředitel společnosti, Jiří Prášil mladší.

Naopak mírný pokles zaznamenal za posledních 5 let export do zámoří, českých výrobků zde totiž vloni skončilo o zhruba 20 tisíc tun méně. Na celkových tržbách se to však negativně neprojevilo, neboť ty zaznamenaly čtvrtinový nárůst. „Jižní Amerika vykazuje v naší exportní bilanci stabilní meziroční růst zhruba 5–8 %, největší podíl na tom má především Argentina. Letos jsme však získali zastoupení i v Chile. Jednou z oblastí, kterou se snažíme aktuálně nejvíce rozvíjet, je trh v Severní Americe, kam jsme již dodali zboží více než 6 distributorům a dodávky z hlediska objemu rostou,“ dodal Jiří Prášil.

Analytici předpokládají, že pozitivní trend z hlediska exportu bude pokračovat i nadále. „Vzhledem k tomu, že vývoz za první pololetí letošního roku dosáhl nejvyšších hodnot v historii, lze očekávat, že výsledky českého exportu budou letos velmi pozitivní. Exportéři mohou profitovat ze zlepšujících se ekonomických podmínek eurozóny, na druhé straně ale musejí čelit větší cenové konkurenci po uvolnění kurzu koruny,“ uvedla analytička společnosti Bossa, Michala Moravcová. O nárůst by se přitom měly zasloužit především země mimo Evropskou unii. „Například do Ruska se za prvních pět měsíců letošního roku vyvezlo meziročně o 21 procent víc. Export letos rychle roste též v případě Číny,“ uzavřela Moravcová.