Jak zaujmout velké korporace? Choďte na konference a nepodceňujte sociální sítě

Jak zaujmout velké korporace? Choďte na konference a nepodceňujte sociální sítě

Zaujmout a navázat spolupráci s těmi největšími hráči na trhu není v dnešní ostré konkurenci jednoduchý úkol. Partnerství s velkými korporacemi ale může malým podnikům přinést nové příležitosti a větší stabilitu podnikání. Velkým společnostem zase dává příležitost obstarat si některé služby či produkty externě a soustředit se tak na samotné jádro vlastního podnikání. Jak si ale najít cestu mezi lídry na trhu? Shrnuli jsme několik základních ověřených tipů.

Malé a velké firmy si navzájem mohou být velmi nápomocné. Problém ale často je, že vedení velkých podniků nemá čas vyhledávat a vymýšlet spolupráci s menšími firmami. Malé společnosti se zároveň často neumí ve značné konkurenci natolik prosadit, aby si otevřely dveře do kanceláří lídrů na trhu. Existuje ale několik zásad, které mohou zvýšit pravděpodobnost, že si k sobě obě strany najdou cestu a navážou úspěšnou spolupráci.

Udělejte si důkladnou přípravu

Začněte tím, že si vyhledáte a pečlivě prostudujete všechny větší podniky, se kterými by bylo možné navázat spolupráci a vzájemně si vypomoct. Zkuste se ale na své podnikání podívat očima těchto firem a najít příležitosti i tam, kde nejsou na první pohled patrné. Následně prozkoumejte možnou konkurenci, s níž se o pozornost velkých hráčů na trhu dělíte. „Velmi se vyplácí i osobní aktivita a komunikativnost. Vydejte se proto na různé oborové akce či konference, kde se můžete s lidmi z velkých společností setkat a dozvědět se víc o jejich organizaci, produktech či cílech. Nebojte se je oslovit a navázat nějaký kontakt,“ radí Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.

Být srozumitelný je základ

Ačkoliv znáte své podnikání i svůj produkt jako vlastní boty, ostatní na trhu nemusejí automaticky chápat vaši nabídku či zaměření. Ujistěte se proto, že jasně komunikujete vizi vašeho podnikání, vaši přidanou hodnotu i příležitosti, které se ostatním ve spolupráci s vaším podnikem nabízejí. Připravte si také pár klíčových bodů, ve kterých se lišíte od konkurence a díky nimž můžete být snáze zapamatovatelní. Jasné a srozumitelné by měly být jak vaše prezentace, tak webové stránky či marketingové materiály.

Využijte sociální sítě

Zkuste zapátrat ve svých sociálních sítích. Díky nim například zjistíte, zda ve firmě, která vás zajímá, někoho neznáte. Takový člověk může umět posoudit, zda je vaše nabídka pro společnost zajímavá. Nebo bude umět poradit, s kým se ve firmě spojit. „Velké firmy neustále někdo oslovuje a něco jim nabízí. Manažeři už tak mnohdy e-maily s nabídkami zcela ignorují. Pokud tedy máte někoho, kdo vás může ve velké společnosti osobně představit nebo vidí možné příležitosti pro efektivní spolupráci, získáte obrovskou výhodu oproti konkurenci,“ podotýká Jiří Jemelka.

Buďte odborníci

Dnes už nestačí dělat svou práci dobře. Je potřeba dát o tom vědět i ostatním. Sdílejte své zkušenosti, poraďte ostatním, jak svou práci dělat jinak či lépe. Na trhu začnete být vnímáni jako takzvaní opinion leadeři, kteří jsou v oboru vždy o krok dál. Díky tomu vás zájemci o spolupráci snáze najdou a ostatní s lehkým srdcem doporučí. Pamatujte ale na to, že komunikační kanály by měly odpovídat cílové skupině. Vytížený manažer nemá čas číst si dlouhé články. Raději si poslechne podcast nebo se podívá na krátké video. Zkuste se proto i v komunikaci lišit od konkurence. I ve velkých korporacích totiž nakonec sedí jen lidé, kteří hledají nejlepší řešení pro své problémy.

Uchovávání masa se za posledních 4 000 let nezměnilo. V budoucnosti je však čekají velké změny

Uchovávání masa se za posledních 4 000 let nezměnilo. V budoucnosti je však čekají velké změny

První velká evoluční změna lidstva nastala před 2,6 miliony let, když člověk zařadil na svůj jídelníček maso. Ruku v ruce s vývojem organizované společnosti však přicházela potřeba ulovené maso skladovat a uchovávat pro pozdější spotřebu či obchod. Konzervace masa se v průběhu času měnila a zdokonalovala. Od sušení na slunci jsme se dostali k upravování masa radioaktivním zářením.

Sůl jako základ skladování

Počátky uchovávání masa jsou spojeny s ukládáním na bezpečná místa před zloději. Již z doby lidských kmenů jsou zaznamenány primitivní pokusy o uzení, ale nejčastěji se způsoby skladování přizpůsobovaly klimatu. V chladných oblastech se maso zamrazovalo, v těch teplých naopak vysušovalo na slunci.

„Pokročilejší“ techniky se začaly využívat okolo 15. století před naším letopočtem v oblastech dalekého východu. V Evropě jsou zaznamenány první zmínky o nasolování masa z dob starověkého Říma z 3. století před naším letopočtem, kdy Cato ve svém receptu popsal způsob ukládání vepřových kýt vysušením solí a následným vyuzením. Maso se v té době buďto solilo, anebo nakládalo do solného láku, tedy peklovalo. „Bez řádné chladicí techniky však takto upravené maso nemělo životnost jako dnes. Teprve při skladování v teplotním rozmezí 0 až 1 °C dochází k redukci činnosti mikroorganismů, které zapříčiňují zkažení masa, čehož v teplých oblastech nebylo možné dosáhnout,“ vysvětluje Petr Píša, obchodně technický konzultant společnosti Frigomont, která se zaměřuje na chladicí technologie.

Díky válce můžeme maso uchovávat déle

Když Napoleon na začátku 19. století vyhlásil válku, uvědomil si, že jedno z největších omezení armády je nízká životnost potravin. Proto francouzská vláda vypsala odměnu 12 000 franků tomu, kdo přijde s řešením. V roce 1809 kuchař Nicholas Appert zjistil, že se uvařené jídlo uložené ve skleněné konzervě nezkazí. O rok později přišel anglický obchodník Peter Durand s plechovkou, čímž završil revoluci ve skladování potravin včetně masa.

I tato metoda skladování se však samozřejmě v průběhu let zdokonalovala a měnila. Až po padesáti letech přišel Louis Pasteur na roli mikrobů v procesu znehodnocování potravin. Před zakonzervováním tedy musí být maso sterilizováno zvýšením teploty. Některé bakterie jsou však chráněny kyselinou, a tak je potřeba teplota vyšší než u vařící vody. Proto musí být maso zahřáté na teplotu 115 °C tlakovou konzervací, přičemž je nutno se ujistit, že plechovka je dokonale vzduchotěsná. Konzervované maso má většinou životnost mezi 1 až 5 roky.

Bez chlazení si dnes nedokážeme život představit

Maso se samozřejmě skladovalo v chladu a mrazu odnepaměti. Prvními, kdo využili chladicí místnost pro úschovu zásob jídla, byli Peršané, ale v teplých oblastech to rozhodně nebyla rozšířená metoda skladování potravin. Až do 19. století nebylo jiné možnosti ukládání masa do chladu jinak než pomocí samotného ledu. Důležitým okamžikem pro skladování potravin se stal rok 1805, kdy byla navržena první lednice.

Komerční využití lednic je však záležitostí až 20. století. Nyní je to nejobvyklejší způsob uchovávání masa. „Nízká teplota snižuje reprodukci bakterií, čímž dochází k prodlužování životnosti potravin. Optimální teplota v lednici se pohybuje v rozmezí 3 až 5 °C. Syrové maso vydrží při takové teplotě 1 až 2 dny, tepelně opracované pak až 7 dní,“ sdělil Píša.

Mražení je tím nejideálnějším způsobem uchovávání masa

Pro dlouhodobější skladování masa se využívala mraznička, jejíž kořeny sahají až do roku 1885, kdy byly převáženy kousky kuřete z Velké Británie do Ruska. Komerčně se začala využívat ve 30. letech 20. století. Jde v zásadě o nejvhodnější způsob uchovávání masa, jelikož není potřeba přidávat žádné přísady, protože mikroorganismy se nemnoží, pokud je teplota jídla nižší než −9 °C. „Čím rychleji dojde ke zmražení masa, tím více se zachová jeho struktura. Během procesu mražení se totiž v mase tvoří ledové krystalky, které narušují jeho buněčnou strukturu, což má za následek snižování jeho kvality,“ přibližuje Petr Píša ze společnosti Frigomont. Nejrychlejším způsobem je kryogenické zmražení díky ultra nízké teplotě kapalného dusíku −196 °C.

Zamrazování i chlazení masa má však svá pravidla. Maso z čerstvě poraženého zvířete se musí nejdříve vychladit na teplotu okolo 10 °C a poté počkat, dokud jeho pH neklesne na 6. Poté jej lze zamrazit. V opačném případě bude maso po rozmražení příliš tuhé. Komerčně se maso mrazí při teplotě −29 °C, v domácnostech pak standardně při −18 °C. Takto zmražený kus masa vydrží 1 až 2 roky.

Budoucnost leží ve vysokém tlaku a radioaktivním záření

Budoucnost uchovávání masa nyní leží především ve vývoji dvou různých oblastí. První je vysokotlakové zpracovávání masa, během kterého se na potraviny zabalené v plastovém sáčku vyvíjí tlak o velikosti 45 000 kg na 0,0006 m2. Bakterie v mase jsou při takovém tlaku zničeny rozpadem jejich DNA. Nevýhodou je, že stroj na úpravu masa tímto způsobem stojí v přepočtu 60 milionů korun.

Druhou metodou je iradiace. Tento proces v zásadě promění DNA bakterií a mikroorganismů, aniž by jakýmkoliv způsobem kazil jídlo. Vzhledem k technologickým i finančním nárokům obou metod jsou však tradiční metody uchovávání masa stále užívány nejčastěji. V budoucnosti nás jistě čekají velké změny, v nejbližší době se však trend pravděpodobně příliš měnit nebude.

Cash-flow jako krevní oběh podniku. Čím můžete pomoci toku peněz ve firmě

Cash-flow jako krevní oběh podniku. Čím můžete pomoci toku peněz ve firmě

Cash-flow neboli tok peněz ve firmě lze s lehkou nadsázkou přirovnat ke krevnímu oběhu lidského těla. Mít přehled, a hlavně pod kontrolou to, jak peníze ve firmě kolují, je pro život společnosti stěžejní. V opačném případě se může snadno stát, že účetnictví sice bude vykazovat dobré výsledky, podniku ale přitom dojdou peníze.01

Mnoho majitelů firem neví, jaký cash-flow bude mít jejich podnik v dalším měsíci. „Často se spoléhají výhradně na účetnictví, které jim ale o skutečném stavu firmy příliš neřekne. Nemají tak tušení, jaký vliv na hospodaření podniku budou mít zpožděné platby, investice a další výdaje,“ popisuje Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.

Udržet tok firemních financí pod kontrolou je pro firmu stěžejní. Pomoci v tom podle Jemelky má zejména důkladná finanční analýza napříč ekonomikou podniku, která dá jeho vedení nástroje na řízení pohledávek a závazků, pomůže mu lépe pracovat s dlužníky i plánovat budoucí investice. Udržet výdaje a příjmy v rovnováze může pomoci i dodržování několika jednoduchých pravidel.

Nepleťte si zisk a skutečné peníze

Že je rozdíl mezi velkými „papírovými“ zisky a naditým bankovním kontem, je patrné na první pohled. Jak ale Jiří Jemelka potvrzuje, ne každý podnikatel se záměně těchto pojmů vyhne. „Je nutné tyto dvě věci rozlišovat. Firma sice může získat velkou zakázku, ale při její realizaci se vydá z rezerv. A když pak odběratel zaplatí až za dva, tři měsíce, finanční problémy jsou na světě. Na papíře přitom vše vypadá skvěle,“ říká Jemelka s tím, že mnoho zejména menších podniků nezajde na tom, že by jejich obchodní záměr neměl úspěch, ale právě na nedostatku financí, jež je důsledkem špatného nebo vůbec žádného sledování a řízení jejich toku.

Nastavte si jasné platební podmínky

Právě zpožděné platby od odběratelů jsou jedním z faktorů, které mají na finanční kondici podniku velký vliv. Problémem mnoha menších firem jsou příliš mírné platební podmínky zejména vůči větším klientům – standardem jsou 60 i 90denní (a dokonce i delší) lhůty splatnosti. „Lhůty splatnosti znamenají, že klientovi zdarma poskytujete svoje peníze. Pro srovnání, žádná banka vám na dva až tři měsíce bez dalších poplatků peníze jen tak nedá. Pokud je pro to prostor, nastavte si lhůty splatnosti nižší. Umožní-li to konkurence, klidně volte 15denní lhůtu,“ radí Jiří Jemelka. Samotná lhůta splatnosti nemusí vždy stačit, na místě je proto podle Jemelky vhodné uvažovat i o smluvních pokutách za pozdní platbu.

Platby od odběratelů jsou ale pouze jednou stranou mince. Tou druhou jsou samozřejmě vlastní platby dodavatelům. „Na rozdíl od příchozích plateb v tomto případě bez váhání sáhněte po co nejdelších lhůtách splatnosti, což vám umožní lépe si firemní výdaje za dodávky služeb i materiálu rozvrhnout,“ uvádí podnikatel, který se rovněž specializuje na strategické řízení firem a interim management.

Předvídejte budoucí výdaje, peníze shánějte s předstihem

Sledovat pečlivě výdaje a příjmy firmy se nevyplatí jen kvůli pokrytí pravidelných závazků, ale rovněž kvůli neočekávaným výdajům, s nimiž se čas od času potká každá firma. Nemáte-li na firemním účtu dostatek financí k pokrytí blížícího se výdaje – ať už plánovaného, nebo toho nečekaného – nečekejte, ale shánějte peníze s předstihem. „To platí jak o bankovních úvěrech, tak o shánění investorů. Obojí je mnohdy běh na opravdu dlouhou trať. Se sháněním financí, víte-li, že je budete potřebovat, neváhejte začít klidně rok, rok a půl před zamýšlenou investicí,“ doplnil Jiří Jemelka.